Jak jsem hledal lékárnu

Dámy že potřebují lék z místní lékárny. To mají z toho, že furt jen pláž. Kdyby chodily se mnou, léky nepotřebují.

Vydal jsem se za nehostinnou dálnici, kde prý je kdesi za sedmero zatáčkami jakási apotéka.

Hned za dálnicí je tabule zvěstujíci, že je to jen 200 m. Tůdle. Po cca 500 m jsem u cíle. Ale je tu jen roletou zabedněný obchod. Ptám se odpočivajícího řidiče dolmuši „Apotéka?“ Ze široka mávne „Ja.“ Říkám si, další snad není daleko. Po kilometru rázného pochodu rozpálenou dálnicí další cedule: lékárna 300 m zpět. Dobrý vtip. Když jsem došel na dohled lesa (pro Karolínu: tam, co jsme mysleli že budeme dovolenkovat), pochopil jsem, že tudy cesta za léky nevede a vzal zpátečku. Uondán horkem klesám u původmí cedule – a ejhle poblíž rolety kde se vzala, tu se vzala apotheke. Medikamenty jsou za euro, další euro za flastr na popraskané puchýře.

U vchodu do hotelu zjišťuji, že jsem měl raději zaplatit 7€ místnímu taxíku a byl jsem za 10 minut zpátky a bez puchýřů.