Chinatown v San Francisku se dá trochu přirovnat k vietnamské tržnici šmrncnuté seriozním zbožím a uměním. Ale hlavní rozdil je v tom, že tam ti Číňani skutečně žijí. V postraních uličkách jsou mimo obchodů pro turisty i činské obchody, například s potravinamy. Nó, s potravinami. Modré slepičí maso nebo sušené brouky řadím mezi potraviny jen se značným sebezapřením.
Dámy málem skončili hned na začátku, kdy zavítali do prodejny s čajem, dali si ochutnávku a snad hodinu laškovali s majitelem Kennym. My s Rendou se u nich stavili a při odchodu nás Kenny zadržel, že můžeme odejít jen když tam holkám necháme kreditky:) Mají svoje, takže odcházeli s plnou taškou.
Dámy a laškující Kenny v prodejně čaje Vital Tealeaf
Můžeme odškrtnout dalši položku na seznamu poviností: máme obraz. Zdráhám se řict americký obraz, ale alespoň je z Ameriky. O čtveřici obrázků za výhodnou cenu jsme se doma podělili. Do Prahy vezeme ty dva hezčí:)
Pan malíř se s námi nechal vyfotit
Měli jsme štěstí na čínský pohřební průvod zámožné staré dámy. V předu muzika, pak pohřební vůz následovaný hadem aut se smutečními hosty. Dva policisté na motocyklech uvolňovali průvodu prostor, ale nerozpakovali se jej roztrhnout a pustit na křižovatce příčný směr.
Karolíniny nákupy, to je kapitola sama pro sebe. Zatím to vypadá, že bude přikupovat jen jeden kufr. Ovšem ještě není všem dnům konec. Kdo ví co bude ve finále…
V těch taškách je výsledek celodenního snažení (najmě Karolíny)
Obědo-večeři jsme si dopřáli v pravé čínské restauraci chlubící se ne sice Michelinskou hvězdou, ale je alespoň zařazena do Michelinského katalogu. A málem jsme večeřeli s prezidentem Obamou. Byl tu loni na jaře. Sedli jsme si ke stolu s otáčecí plošinou vprostřed – ideálni na směnný obchod se sousty. Můj talíř si všichni pochvalovali – typický americko-asijský mongolský biftek. V závěrečném štěstičku byla čisla sportky. Hned zejtra jdeme sázet. Jsem jen zvědav co vsadí Radana – ta je tam má čínsky.
Večeře v Great Eastern Restaurant byla great
Po večeři v bystru kafíčko a sladká tečka. Ale bohužel v žaludku bylo plno, že by se do nás ani panák nevešel.
Ten vyřezávaný kel ve výloze stál 55.000$
Potkali jsme několik pouličních umělců. Jeden se nám s Rendou líbil – žebral nezakrytě, chtěl dolar na první splátku na hamburgr. Tak dostal na celej. Ostatní umělci něco skutečně předváděli, třeba muziku.
Po dvou dolarech se nechal ochotně vyfotit hrající
Připravuje se na vystoupení sochy s cedulí Pres to play
Pouliční China Band
Rumíček na cestách 