Na zahradě je tráva. To dá rozum. A tráva se musí sekat. To dá rozum taky. Ovšem rozum ji neposeče. Ani SE neposeče. Takže to zbylo na mne. Nezbylo, já se přihlásil dobrovolně, doufaje, že se přihlásí i ostatní. Nepřihlásili.
Sekačku mají fajn, jen je proti té naší krapet větší. Doplnit benzín, dát motoru 3x cůcnout a švih lankem startéru. A ono nic. Tak znova švih, švih, švih… Kontrola svíček odhalila zasviněný kontakty. Švih, švih, švih… Ne, vyčistění nepomohlo. Ze mě už lilo jak z konve – no moment, vždyť v noci lilo jak z konve! To bude ono! Tady totiž spoléhají na sucho a na noc se nic neuklízí.
To se ještě domnívám, že budu sekat
Himl laudón, co může bejt?
Hm, asi se sekat nebude…
A taky že to bylo tím mokrem. Odpoledne už sekačka běžela jak po másle. V potu tváře upravený hustý pažit teď láká k poležení. Jenže už je k pozdě. Tak zatím ahoj, jdeme na večerní procházku s aerobikem.
Tak takhle to vypadalo při včerejší procházce – slejvák pak odpovídal mrakům
Následující fotku jsem přidal jen pro zajímavost, abyste viděli řemu tu říkají lopatka…
Lopatka na smetí
Rumíček na cestách 