Zachmuřená vrána rozprostřela křídla nad Foster City. Nejspíš jí večer někdo ublížil či byla na flámu. A teď se splínem v duši si vylévá vztek na našem trávníku zákeřnými útoky vedenými ze stínu keřů. To je přece vandalizmus, to přece nemůže myslet vážně! Vždyť tady jsou lidi a i ti přece mají nárok na radost z krásného hustého trávníku. Na vraními zobany rozorané zemi přece nelze slastně spočinout.
Chtělo by to psychiatra. Jo, to je ono, psychiatra. Ten by proklepal vraní duši a naordinoval ozdravnou kůru ze stromu života. Možná by stačil rum. Mě tedy bude muset stačit.
Vrána
Rumíček na cestách 