Konečně je tu den D, vyvrcholení naší dovolené. První letošní cesta do San Franciska. Plánování bylo složité, za den město prochodit nelze. A k tomu ke všemu budeme sami, bez Rendy a Zdenky. Takže to bude taková jednoduchá procházka podél vody. A Chinatown si necháme napodruhé.
Zdenka nás chtěla do San Franciska odvést, ale nedal jsem se. Já chtěl zažít co nejvíc dopravních prostředků. Nakonec vyhrál kompromis, na 5 kilometrů vzdálené nádraží jsme nešli pěšky ani kombinací pěšky-autobusem-pěšky, ale Zdenka nás tam zavezla a ještě ukázala, jak se v automatu kupuje lístek.
Vlak přijel za chvíli. Ovšem přijel bez lokomotivy; ty ostatní ji měli. Vlak se kupodivu skutečně rozjel a my se mohli kochat Kalifornií. Teprve v San Francisku jsem zjistil, že lokomotivu máme a to vzadu a vlak celou cestu couval – na hlavovém nádraží se vlaky neotáčejí:) Pohled z vlaku je tu stejný jako všude na světě a jako ve filmech a jako v Česku – samé zadní dvorky. V patrovém vlaku bylo čisto, chrom nablýskaný – jen ta okna, ta po umytí vagonu v myčce nikdo jelenicí nenačinčal.

Boj s automatem na nádraží jsem prohrál; české karty nebere a i s bankovkami jsem měl jisté potíže – musí se strkat lícem nahoru a hlavou doprava
Takže jsme v San Francisku. A chceme začít v rybářském přístavu Fisherman’s Wharf, což znamená přejet celé město trolejbusem. Byla to vyhlídková jízda moderním centrem, kde se trolejbus naplnil Číňany, kteří pak vystoupili v Chinatownu. My až skoro na konečné.
V rybářském přístavu začínáme starou čokoládovnou Ghirardelli z roku 1852. I to náměstíčko je jejich. Ostatně, to jsem viděl několikrát. Většinou je u něj cedule, že je to soukromý pozemek a tudíž tam nelze parkovat.

Vpravo ode mně je historická píšťala. Ta oznamovala začátek a konec pracovní doby. Zněla i v případě, když loď s někým z rodiny Ghirardelli na palubě proplouvala úžinou Golden Gate.
Následovala procházka starým rybářským přístavem s množstvím stánků a obchodů, pak moderním přístavem až k našemu dnešnímu cíli – na Market Street.
Slavnou tramvají (které tu říkají cable car) jsme opět nejeli. Mimochodem, ona to není žádná tramvaj, je to vlastně lanovka – stejná, jako na Petříně. Ten kabel je uložen v zemi a vyměňují jej každé tři měsíce!
Je půl třetí a kochání máme už po krk nebo ještě výše. Pro odpočinek jsme zvolili v podstatě první restauraci po cestě. Jako ve všech restauracích tady, servírovali mimo jiné burger. Na rozdíl od McDonalda byla houska slaná.
V přístavu měli předváděčku hasiči. Ukazovali vše, co nějak souvisí se zemětřesením. Nejen třesoucí se kuchyňku i se skříňkami. Měli například nářadí, používané při manipulaci s dráty pod napětím, ukazovali co dělat, aby člověk obživl a tak.
No a pak už následovala závěrečná procházka v centru po Market Street a metro. To se tu jmenuje BART a jezdí po celé oblasti San Francisco Bay Area. Ve městě a v moři jede pod povrchem, jinak jako vlak. Myslím, že dokonce jezdí po stejných kolejích. Vystoupili jsme na konečné v Millbrae, kam pro nás přijela Zdenka.
Kde to je na mapě? (Otevře se nové okno)