V odpoledních hodinách nás opustil můj vroucně milovaný uFonek, mizera jeden. No, opustil, já upustil jej, ale to vyjde nastejno.
Zajímavé je, že zatím funguje. Nějak. Na dotyk reaguje a skrz pavučinu i obrázky vykukují. Při přejíždění bříšky prstů po jemných střepinkách displeje mrazí v zádech. Je to něco jako hebké struhadlo číhající na neopatrný prstík. Takže telefon ovládat lze, byť nesmí být člověk háklivý na čitelnost zobrazovaného. Fotí se blbě – naštěstí mám velkoformátový fotoaparát iPad.
Nedá se svítit, musím si tu koupit telefon:-D Doufám, že nebudu muset přes noc do fronty – jak za bolševiků. Nejblížší prodejna Applu je v San Mateo, jen 5 km od nás. Koukali tu na mě trochu divně, když jsem se zmínil že si tam dojdu. Jenže zjišťuji, že bych stejně slyšel jen Nemáme. Takže internet to jistí.
Jsem zvědav, jestli se nám jej doma podaří resuscitovat. Sklo by mohlo jít vyměnit, jenže šedá je teorie … Pravdě podobnější bude varianta fajn těžítko.
PS: Apple se asi učil u bolševiků a má plánované hospodářství. Po celých Spojených státech nejsou iPhony k sehnání (teď kontrolováno). Dokonce jsou servery, které hlídaji, kde je iPhone 6 momentálně k mání a dají vědět. V pátek je ještě někde měli – nejblíže prý kdesi v horách za Sacramentem.
Rumíček na cestách 